V šedých tónech

13. ledna 2016 v 11:27 | ELI |  Knížky


Kniha: V ŠEDÝCH TÓNECH
Autor: RUTA SEPETYS


Píše se rok 1941.
Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu.
Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje.
Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Přemýšleli jste někdy, jakou cenu má lidský život?
To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.


Tato kniha je jedna z těch ,,kvalitních" knih, jak by řekla moje máma.
Poprvé jsem ji četla jako půjčenou z knihovny, potom jsem si ji koupila a půjčila ji babičce, které se líbila také.
O druhé světové válce toho vím poměrně dost, protože můj děda ji má rád(né že by se mu líbilo,co se v ní stalo ,ale prostě...- chápete ne?) a můj prapradědeček byl plukovník,posmrtně jmenovaný za generála, ale o tom, co Stalin dělal lidem z Litvy a tak, jsem moc nevěděla, takže tahle kniha mi otevřela oči, jak se říká. Je v ní dost utrpení a strachu, ale i naděje a ano, i trochu lásky.
Lina byla dobrá vypravěčka a vtáhla mě do děje poměrně rychle.
A naučila jsem se pár slovíček rusky.
Třeba ,,Davaj".
,,Perjestaň"
A nebo ,,Krasívaja" :-) .

Téma knihy je velmi závažné, protože i po letech, co se to stalo, o tom lidé nesměli promluvit.

Zatkli mě v noční košili.
Když o tom tak přemýšlím, určitých náznaků jsem si všimnout
mohla. V krbu se pálily rodinné fotografie, matka pozdě
v noci zašívala nejlepší stříbro a šperky do podšívky kabátu
a otecse nevrátil z práce. Můj mladší bratr Jonas se pořád vyptával.
Já taky, ale asi jsem to odmítala přijmout. Až později
mi došlo, že matka s otcem chtěli odjet. Neodjeli jsme.
Odvezli nás.

PS.Kniha je hodně zajímavá, ale i náročnější, takže ji doporučuju pro čtenáře tak od 12-13 let.
Dobré na tom je, že kniha se bude líbit i dospělým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrkev mrkev | 13. ledna 2016 v 11:32 | Reagovat

jj ta knížka je fakt dobře napsaná

2 Silmarilli Silmarilli | Web | 18. ledna 2016 v 15:34 | Reagovat

já jsem jí četla jedním dechem

3 ELI ELI | Web | 20. ledna 2016 v 10:50 | Reagovat

Asi tak,no :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama